Malá škola květináře: 3. Boj se suchem

02.03.2019

Sucho. V poslední době čím dál používanější slovo, které už neskloňují jen zemědělci a zahradníci, ale i politici a lidé z měst pozorující jak v létě usychají vzrostlé stromy a z trávníků se stávají prašné mini pouště. Také mnoho z vás, kteří si pořídili má semínka květin, pocítilo následky extrémního počasí na úspěšnost a vitalitu, s jakou květiny rostly. Podnebí se otepluje, a přestože nemůžeme přesně odhadnout, jaké bude na našem území za pět, deset nebo dvacet let, trend jasně naznačuje, že se výhledově musíme připravit na jiný režim, než na jaký jsme byli zvyklí. Nebudu zde rozebírat měnící se klima obecně, ani to, co by se mělo změnit v naší krajině, protože by na to článek nestačil. Zaměřím se na náš mikrosvět zahrádek, kde jak věřím, můžeme udělat mnohé proto, abychom nemuseli jen nešťastně lomit rukama a oddávat se osudu. Když se dá něco vypěstovat téměř i na poušti, vezměte si, o kolik lépe jsme na tom my. Rostliny chtějí růst a plodit, dokážou zabojovat a často mě překvapí svou odolností. Co všechno pro ně tedy můžeme udělat, aby to měly snadnější?

Klíčem je půda. Půda je pro rostliny důležitá nejen jako kotvení a zdroj živin, ale především jako rezervoár vody. Skoro by se dalo říct, že je to taková neohraničená nádoba, nebo váza, ze které rostlina pije. Hned je tak jasné, že když je nádoba děravá, voda z ní rychle odteče a rostlina usychá. V každé půdě jsou "díry", ale jak velké a propojené jsou, ovlivňuje rychlost, s jakou voda mizí vsakováním nebo odpařováním. Každý zahradník ví, že v půdě je několik základních složek jako písek, jíl a organická hmota (humus), a že půda na různých místech má jiné zastoupení těchto složek a (nejen) proto i jiné vlastnosti. Pro představu, jak zásadní je poměr těchto složek ve vztahu k zadržení vody, představte si následující: 100 kg písku zadrží cca 25 litrů vody, 100 kg hrnčířské hlíny (>50% jílu) zadrží 50 litrů vody, 100 kg lesní/stepní prsti (humusu) zadrží až 300 kg vody (kniha Voda a krajina, Cílek a kolektiv, 2017).

Asi tušíte, co vám tím chci naznačit. Ať už je vaše půda písčitá, jílovitá, nebo máte štěstí na kvalitní černozem, vždy ji můžete vylepšit dalším množstvím rozložené organické hmoty. Snažte se tak do půdy zapravit co nejvíce kompostu, hnoje (pozor ať nepřehnojíte), nebo i koupeného rašelinového substrátu, kdykoliv jen můžete. Vylepšení půdy tímto způsobem je běh na dlouhou trať, ale pokud na ní závisí vaše obživa, je to ta nejlepší investice. Ne nadarmo, přezdívají moudří zemědělci kompostu "černé zlato".

Kromě přidávání humusu, můžete experimentovat také s čím dál populárnější metodou zapravování dřevěného uhlí (neplést s popelem či černým/hnědým uhlím!) nebo dokonce speciálních pelet z vytěženého "živočišného uhlí" (Humac Agro). Protože však s tímto zatím nemám dost zkušeností, můžu odkázat pouze na další samostudium. Pro začátek si třeba zadejte do wikipedie výraz "Terra preta", nebo pokud ovládáte angličtinu, počtěte si zde: www.motherearthnews.com.

Pokud vám půda úplně vyschne (problém např. ve sklenících), bude trvat déle, než začne zase fungovat správně, a to nejen z hlediska retence vody (hrozí např. zasolení). Snažte se tak půdu udržovat "živou" i v případě, že v ní zrovna nic nepěstujete.

Zalévat v dešti, to není vtip. Zalévání je asi první, co nás napadne, když pomyslíme na boj se suchem. Právě proto jsem se ale jako první zmínila o půdě jako nejdůležitějším prvku. Přesto, zůstává zálivka tou nejrychlejší pomocí, které se jako zahradníci asi nikdy úplně nevyhneme. Pamatuji si, jak jsem svůj druhý rok v trvalkovém zahradnictví dostala na starost zalévání. Zalít celé zahradnictví hadicí tehdy zabralo i pět hodin a bylo potřeba každý den. Uprostřed parného léta mi rozlícený šéf sdělil, že jestli nám nepřestanou usychat květiny, tak se budeme muset rozloučit. S pocitem ukřivděnosti (protože přece zalévám celé hodiny), mi nezbylo než se prostě snažit víc a rychle se to naučit. Ano naučit. Zalévání možná není úplně umění, ale rozhodně je to um. Naštěstí jsem to zvládla a dnes už chápu, proč byla tahle disciplína svěřována výhradně několika stálým pracovníkům. Není to zkrátka tak triviální, jak se může zdát, a to ne jen v zahradnictví, ale i na zahrádce.

Už jsme si řekli, že každá půda má jiné vlastnosti a tak musíme pozorováním zjistit, jak se chová právě půda na našem pozemku, nebo dokonce na různých místech zahrady. Podle složení bude různě rychle vodu vstřebávat i zadržovat. Bude po dešti či zálivce buď tvrdá a nepoddajná, nebo naopak konečně opracovatelná, protože za sucha je jako beton. Vydrží vlhká celé dny, anebo voda prohučí do hloubky a za hodinu můžeme zalévat znovu. Nastudovat si její chování a podle toho pak přizpůsobovat zálivku je náš první domácí úkol :)

Dobře zalitá květina má vláhu dostupnou pro každý kořínek a ještě i něco dál do hloubky a do šířky jako zásobu, aby kořínky mohly růst vlhkou půdou na cestě za živinami. Každá rostlina má kořenový systém jiný. Jedna hluboký, druhá mělký a široký. I to je záležitost, kterou když se naučíte, pomůže vám zalévat dobře a s vodou šetřit na správných místech.

Kvalita vody je také důležitá, ale je jasné, že většinou nemáme tak úplně na výběr. Ideální voda k zalévání je ta dešťová. V posledních letech jí však moc není a nám nezbývá, než zalévat i vodou ze studny, nebo vodovodu. Pokud máte možnost, je dobré vodu prvně napustit do nádrže, aby se ohřála. Ani na to však vždy není čas a buďte si jistí, že je lepší zalít ledovou, než stresovat rostliny další den bez vody. V zahradnictví jsme zalévaly květiny ledovou vodou pravidelně a to i přes poledne (nic jiného nezbývalo), rostliny si na to dokážou zvyknout a otužit se. V malém pěstebním měřítku je ale většinou možné vyhnout se zalévání přes poledne, kdy hrozí, že kapky vody ulpělé na listech způsobí rostlině popálení (kapky zesilují sluneční paprsky jako lupa).

Ideální doba pro zalévání je ráno a večer, při zatažené obloze, nebo za slabého deště a po něm. Půda totiž zvlhne a snadněji/rychleji pak přijímá i vodu pod tlakem (z hadice či z konve). Nikdy se nenechte ošálit mračny na obzoru, nebo pocitem, že konečně prší. Mnohdy totiž mraky zase odletí a vyprší se úplně jinde. Zvlášť v létě bývají příznačné opravdu mikro-lokální srážky. Zaprší na jedné straně města a na druhé ani kapka... a může se přitom jednat o rozdíl pouhých pár set metrů. Někdy se nám zdá že zapršelo dostatečně, ale když dloubneme do půdy, zjistíme, že se voda vsákla sotva do pár centimetrů.

Rostliny zalévejte vždy raději pořádně a méně často, než povrchově každou chvíli! Kdybyste si měli zapamatovat jedinou radu, asi by to byla tato. Zkrátka pobíhání po zahradě s konví několikrát za den a ucrkávání tu sem, tu tam, je opravdu téměř k ničemu. Raději si udělejte plán a rozdělte si záhony, nebo vysazené stromky do etap. Jeden den pořádně zalijete první, druhý den pořádně zalijete ty další. Zbytečně rostlinky nerozmazlujte. Pokud je ze začátku naučíte na plýtvavý režim, budou si "myslet", že je čeká pohodová sezóna. Jakmile pak narostou (a budou těch konví potřebovat mnohem víc), nebudete je stíhat zalévat, protože budou mít mělké kořínky a líně čekat na svůj pravidelný přísun vody. Pokud je naopak už od začátku budete zalévat střídmě (ale pořádně do hloubky), budou vysílat kořínky hlouběji a hlouběji a pak v létě vydrží opravdu hodně.

Naučit se zalévat chvíli trvá. Rozhodně tomu ale prospěje, když nebudete pozorovat pouze to, jak se daří rostlinkám, ale když po zalévání vezmete lopatku do ruky a půjdete si ověřit, jak dobře jste to odhadli. Rozhrňte květiny, a pomocí lopatky zkuste zjistit, jak hluboko se voda na záhoně vsákla. Pokud není dostatečně hluboko, musíte zalít znovu a lépe. Díky takové jednoduché kontrole, budou vaše odhady jak dlouho záhon kropit brzy mnohem přesnější.

Se zaléváním nám pomáhají i nejrůznější technické pomůcky. Oblíbená je například kapková závlaha, která výrazně šetří vodou. O technice se dnes ale rozepisovat nechci. Pokud plánujete podzemní závlahu celé zahrady, určitě ji svěřte odborníkovi.

Mulčuju, mulčuješ, mulčujeme. Vedle vylepšení půdy a správného zalévání je mulčování nejúčinnějším nástrojem zadržení vláhy v půdě. Ovládněte tuhle údernou trojku a jste za vodou. Pokud máte zahrádku někde, kde hodně prší a vaším primárním problémem jsou spíše slimáci, můžete tenhle odstavec v klidu přeskočit a mulčování neřešit. Pokud u vás ale nezaprší několik měsíců a slimák je pro vás vzácné zvíře, protože se vysuší, než přeleze z jedné strany zahrady na druhou, pojďte do toho. Mulčování je v podstatě pokrytí půdy mezi rostlinami (nebo kolem nich) jakýmkoliv materiálem, který jednak potlačuje růst plevelů, jednak zadržuje vláhu, která se do půdy dostane. Je jasné, že v prvé řadě musí voda proniknout přes mulč (pozor na mulčovací folie i textilie). Jakmile je ale půda jednou vlhká, je to skoro jako když zakryjete hrnec pokličkou. Vlhkost sice vzlíná, ale mulč ji zabraňuje v unikání od kořenů. Zároveň mulč stíní půdu před slunečními paprsky a ta je tak chladnější, díky čemuž se voda opět odpařuje pomaleji (některé květiny vyloženě vyžadují nohy v chládku). Mulčovat můžete jakýmkoliv materiálem, který máte po ruce. Ideální je sláma, piliny (z listnatých stromů, ty z jehličnatých můžou okyselit půdu), využít ale můžete i posekanou trávu, kartonové krabice, staré textilie, listí, v nejhorším případě i seno (obsahuje semena na rozdíl od slámy), nebo specializované mulčovací folie, směs borky, na trvalé záhony pak třeba i štěrk (tady už je lepší se poradit s odborníkem). Zkrátka, jakmile připravíte půdu, zasadíte rostlinky, nebo vzejdou výsevy, pořádně zalijte a zamulčujte. Pokud to ještě neděláte, budete překvapení, jak moc to rostlinám prospěje.

Hluboký kořínek, zdravá květina. Každá rostlina při klíčení jako první vysílá kořínek, který se rychle snaží zavrtat co nejhlouběji do země. Jakmile narazí na dno květináče, začne se stáčet a postupně mu dochází dech. Každá rostlinka, která tak klíčí přímo na místě, kde ji chceme i finálně, má velkou výhodu hlubokých rovných kořínků, které nic nezpomalilo na cestě za vodou. Pokud tedy máme hodně semínek a netrápí nás hordy slimáků, je velmi výhodné vysévat květiny rovnou na místo. Rozdíl oproti těm přesazovaným se ukáže zvlášť za suchého počasí. Rady k výsevu a přesazování najdete v mém dřívějším článku Malá škola květináře: 2. Kdy a jak sejeme

Vrána k vráně. Nesnažte se rostliny přeučit to, díky čemu dříve přežily právě v podmínkách, ze kterých pocházejí. Nezkoušejte pěstovat na jednom záhoně květiny, které pocházejí z bažin, nebo z lesů a ty, jejichž předci rostli ve Středozemí, nebo na amerických prériích. Ať se budete snažit sebevíc, nebude se dařit oběma zároveň. Vybírejte takové druhy rostlin, kterým se bude dařit právě v podmínkách, jaké panují na vaší zahrádce, ve vaší obci a zemi. Literatury k tomuto tématu je nepřeberné množství. Někdy se stačí i jen porozhlédnout čemu se daří na sousední zahrádce. Časem zkusím napsat článek s doporučenými trvalkami pro naše znojemské podmínky. Plánujete-li rychle založit zahradu, raději výběr rostlin konzultujte s profesionálem.

Voda teče vždycky jedním směrem. Příznačných jarních i těch letních "zahradních" deštíků, kdy jemně mrholí několik dní v kuse, stále ubývá, a naopak přibývá přívalových dešťů, kdy sice naprší spousta vody, ale většina jí odteče po povrchu a nestihne se vsáknout. Počasí nezměníme, ale můžeme zkusit jiné fígle. Například zachytávání vody z budov a staveb do nádrží či jezírek a také tvarování terénu. Když ne bagrem rovnou do terásek, tak alespoň s rýčem či lopatkou. Můžeme hloubit prohlubně a zářezy na okrajích záhonků, kolem stromků a cestiček, které stékající vodu zpomalí či zachytí a odvedou na místo, kde chceme, nebo potřebujeme, aby se vsákla. Fantazii se meze nekladou. Přemýšlejte, kudy voda po pozemku putuje a kde se hromadí, i malá prohlubeň může znamenat rozdíl mezi přežitím a uschnutím rostlinky či stromku. Šetřeme a zachytávejme tolik vody, kolik jenom jde. V poslední době je poměrně moderní stavět vyvýšené záhony. Jsou sice praktické pro práci a mají i nezanedbatelný estetický efekt, jejich užitečnost v suchých oblastech je ale na pováženou. Co se zkusit raději inspirovat u zemědělců z aridních oblastí a záhony nevyvyšovat, ale zahloubit?

Sledovat aktuální vývoj sucha - obsah vláhy v půdě, můžete online na stránkách www.intersucho.cz

Doufám, že vás můj článek inspiroval. Jinak nezbývá než se spoléhat na popenec či rezekvítek, o kterých se tradovalo, že jejich utržení přivolává déšť. Něco mi říká, že ona magická moc souvisela spíše s dobou, kdy kvetou - přívětivým jarním obdobím, po kterém se nám bude ještě dlouho stýskat.

Jana Pospíšková